Nehylčův memoriál 2014
Zítra má panička narozeniny, tak se pokusím jí udělat radost. Je mlha, kolem pěti stupňů, vlhko, mokrá tráva. Jeden předmět tedy donesu, ale víc ani ťuk, odměnu stejně na závodech dostat nemohu, tak do té vysoké trávy ani nepůjdu a hned , jak to půjde, uteču na suchou cestu a bude to. A jak jsem si usmyslel, tak jsem také vykonal. Ti, co se na mě přišli podívat, včetně dvou paní výcvikářek, paní koncipientky ,pana rozhodčího, nestačili zírat. Já cvičím jen za pamlsky a jen v úterý a ve čtvrtek. Dnes je neděle, hnusně a pamlsky nikde... Poslušnost nějak odchodím, i si lehnu, vstát mi jde dobře, konečně z té mokré trávy. Aport plivnu paničce před nos, v ruce žádnou dobrotu nemá, tak co bych jí ho dával do ruky. A na odložení si sotva lehnu a než se panička otočí, jdu se k plotu vyčůrat a zpět se už nevrátím, natož, abych si lehal. No prostě ostuda. Panička mě hned odhlásila z listopadových zkoušek a mám pro tento rok se cvičením klid. Uvidíme na jaře, ale ještě takhle párkrát zastávkuji a půjdu do důchodu, docela se těším, v kuchyni na gauči je teplíčko, ze stolu občas něco upadne a když ne, tak si něco ukradnu, bude mi dobře...