MČR malých plemen
Po loňských zdravotních problémech s mou páteří, kdy jsem se mistrovství nemohl zúčastnit, se panička rozhodla, že to se mnou zkusí letos. A tak se snažila na mě dávat pozor, abych neskákal a zase si něco neudělal. Pár dní před zahájením mistrovství jsem skočil na poličku přes metr vysokou pro čokoládu. Naštěstí se mi nic nestalo a čokoládu jsem s radostí sežral, škoda, že nebyla celá...
Vyjeli jsme už v pátek vpodvečer, abychom ráno nemuseli brzy vstávat, přihlásili jsme se, paní, co mně kontrolovala čip měla trochu oprávněné obavy, abych se po ní neohnal, ale společně s paničkou se podařilo čip najít a identifikace proběhla bez problémů.
Páníčci šli na večeři a mě si dovolili nechat v cizím pokoji v baráku plném psů. Tak jsem tam přes hodinu štěkal a štěkal. Když se páníčci vrátili, už jsem jen kňučel, že se chci podívat, co za pejsky to v tom baráku taky bydlí. Nakonec jsem se unavil a přece jen usnul. Spal jsem jak na vodě, štěkal jsem vždy, když šel někdo na WC či jsem zaslechl něco zvenčí. Já spal blbě, páníček si vzal prášek na spaní, toho jsem budil jen štěkáním, panička prášky na spaní nemůže, tak nespala...
Ráno začalo vylosováním startovního čísla, losovali jsme první, protože to bylo podle abecedy a panička je Bačáková a vytáhli jsme si jedničku. Hned jsme šli na poslušnost. Byla mlha, tráva mokrá, tak si umíte představit, jak jsem ty sedy, lehy švindloval. Odložení jsem prý provedl v nepřetržitzém kliku, jak řekl pan rozhodčí...Získal jsem 33 bodů, to by nestačilo ani na zkoušku, ještěže panička nenahlásila předem, že bychom o ni stáli.
Pak se jelo vyhledávat předměty do vysoké trávy na louku. Rozhodl jsem se vyhledat cokoliv jiného, jen né předměty, hledal jsem myšky a zaječí pelíšky, na dřevo, kůži a textil jsem se vykašlal a odjeli jsme z louky s nulou...
Reputaci jsem si napravil při rozlišování, rozlišil jsem oba předměty hned, pan rozhodčí se skoro ani nestačil koukat. Bylo to opravdu zbrklé, tak 18 bodů z 20, ale víc nikdo neměl...
Stopy byly na travičce plné drnů, ty jsem pečlivě obešel, lom jsem přešel, obloukem jsem se vrátil a označil předmět. Panička za mnou rychle došla, abych si to ještě nerozmyslel... A měla radost, získal jsem 37 bodů. Slíbila, že když budu mít víc než 35, půjde se mnou v listopadu na zkoušku, tak asi půjde.
No a nakonec na stejné louce jako při vyhledávání předmětů jsem měl najít ztracenou peněženku. Strašně jsem se snažil, opravdu, ale v časovém limitu jsem ji nenašel. 4 body jsem dostal za snahu.
Celkem tey 92 bodů ze 150, 9. místo ze 13. Spoustu práce tomu předcházelo, pro mě i pro paničku, celé léto jsme trénovali a ti, co nás znají, to vědí... Veliká psychická zátěž pro oba byla znát, ale jsme moc rádi, že jsme to zažili a děkujeme všem, co MČR organizovali, protože vše klapalo podle harmonogramu a všechny ZKO, které nějaké závody pořádají, by si z nich mohli vzít příklad.
Na video ze stop se můžete podívat zde: https://www.youtube.com/watch?v=luUeoftl8uc&feature=youtu.be